Generál Torstec měl bordel v řepě. Valila na něho jedna levá hláška za druhó. Když začal s oblíháním, gómal, že s tó myší díró, jak Brnisku hókal, budó hotoví do tří dnů a do té staré kaltnové kuchyně – to pro něho byla Špéna, vtruknó népozďéc do tédňa. Ale měl to zgómlý na levačku. Švéďáli oblíhali Brnisko už čtvrté metr. Toho dňa měl Torstec kostru kántry a répalo mu v klóbech. Házel leháro před stanem v betálné sesli a pomalu se mu eklovalo, že to Brnisko musí tak dlóhó dobu oblíhat. Dal by tři tuny goldny, aby to už všecko bylo pali. Aby lapl dobré rozmar, hókl na hofírka, aby mu cvrkl trochu vajnoša. Hned jak lapl škopek s vajnošem a gómal ho vypařit, hókla ze Špény šlupka z kanónu. V raně přilítla kula a vymázla mu škopek z plótve. Navrchu hodil zelené a v hóznách hnědé přeliv a hókl, že to byla betálná trefa, ale ať mu radši dotlačijó menší škopek, aby ten borec na Špéně měl menší cíl. Vo tem žádná, že story o téhle haluzi se rozlítla všade, takže všici sokoli ze štatlu machrovali, že jejich borec na Špéně góme betálně mířit.
 
    V ňáké bifli bylo aji jeho méno, ale ta bifla už je dávno pali, a tak ho už nikdo negóme.