Doktor Špína

Bufet Spuťál a v něm dvě smutný postavy, který číhajó na zbytek gulinu. Doktor Špína a jeho kamoš vod jednoho stolu nebo vod jedné konvičky, Guma. Voni ty jejich štace za dojíždákama byly Padovec, rola a Spuťál.

Ta doktorova konvička, dyž ju postavil na roli na topení, vypadala, jako by tam nejaké stréc z venkova zapomněl zabijačku. Jednó, dyž si tam jídlo vohříval, tak ho napadlo skočit eště do Padovca, jestli tam není nejaké pikantní sjíždák. No a tu jeho konvičku zatím lapli dva napití vojcli a hned se do ní na peróně pustili. Ty šavle, který hodili na glajze, zavinily, že tenkrát Hungárka zašlajfovala až v Heršpicách.

Von doktor Špína byl „advokát chudéch". Sám pré neměl ami důchod, ale vyřizoval pro druhý - von měl totiž právnickó fakultu, ale chyběl mu diplom. Dyž byla zima, spával u bévalé benzinky naprotl tiskárně Rudýho práva - von tama někde vede podzemní kanál nebo parovod, které aji v zimě rozehřívá zem. Študáci z univerzitky mu tam nosili sváče, který nesnědli. Dyž bylo teplo, tak se vodstěhoval kósek dál mezi pivoně naproti pomníku.

Snad jediné případ, kdy si doktor Špína pro sebe něco vysódil, se stal právě tam. Jeden z technické a zahradní správy tam brzo ráno sekal sekačkó trávu. Doktor musel tenkrát chrupnit hodně tvrdě, protože lišta sekačky mu vzala kus kabátu, které vlastně nikdy nezdělal. Podle vočitéch svědků se tenkrát pěkně rozčilil. Technická a zahradní mu tenkrát dala za způsobenó škodu 250 ká.

Takové symbol jeho života představuje fotka, na které se snaží u sousoší, který stojí vedle Intru, ukrojit z betonovýho pecnu krajíc chleba.