Kdo někdy klapal šórem vokolo Chrudima, tak na tuty hópl do zmole vasrůvky,  vo keré hantýrujó, že se menuje Chrudimka. I naša vandrácka partyja tam zalomila svoju štreku. Překrosili sme silnicu Nasavrky - Chrudim a už to mazali k vohradě. Byla nás betálná sestava: já, Žany, Beruna, Lochec a Mamut. No a vo toho posledního vlastně pude. Valíme po štrece a najednó: cák, cák.
     "Á, velké kiloš je ňáké levé" zahantýroval Mamut, kerýmu se právě rozflákla kapka vo jeho skobu. Ten jeho šňupák to byla taková síla, že dyby si hópl na bednu, tak by na ní byl schopné nosit usranec.
     Hrneme dál a co to negómem? Imrvére vedle štreky bóda se slámó. Žany hned pila k němu a casnuje s ňó, esi to není zamachlovaný. Je to v ókeju, de to na volnoběh.
     "Špicový, akorát pro nás a ještě zbyde tympl na bágle. Zašijem tady cajky, dyby náhodó začlo chléstat a zatím hodíme čuz na kántry." hókal na nás Lochec. Všici byli tutově za jedničku, dali sme veget kostře, naklopili ňáké škopek a vypadli z bódy aus.
      "V ókeju? Valíme k vasrůvce." žgryndá Mamut a už to bere po štyrech kotrmelcama jako dyby házel domašov někde u Humberta a jak tak valí rovnó na skobu, tak ho eště mázl do gébiša Žany, keré si to hrnul za ním. Ladně se vodpótal vod země a flákl sebó do vasrůvky. Vo tem žádná, že tam byla hlóbka jak u šropálů na cédačce, no a při tech svéch kilách bylo na tuty jasný i každé mošně, že si ňákó tu bólu vysomroval. Už ani negómu, kdo hodil myslivnu a hókl, že budeme štatlit vasrůvkó proti pródu. Možná já, ale nemělo k temu doklapat. Všici měli dost festovní šneky až na Mamuta, ten řepoň vykyblované, doklapal z domoviny v novodurovéch pedách - čínách. Už teď je měl fest nacucaný.
     "Mě to netankuje, sténě só už v gébišu, só vod vasru úplně durch." zahučel Mamut. Nám to zatím bylo celkem prd, ale jak sme hrnuli k slaměnné bódě, začalo přituhovat. Zoncna rumplovala jak dyby chcela dat lajvce mávačku a kolem byla votřesná hicna. Mamutovy vanilky v čínách nakoply druhó směnu a fachčily vo kilo šest. Pomalu sme doklapali do bódy. Vyhópli se na vrch a zabóchli za sebó futra. Začalo chléstat a fest. Dybych gómal, co přinde, asi bych zalomil pod bódó. No a teď to přišlo: Mamut se vyzul. Po celé bódě se rozlítl diór jak z betálně uleželéch tvarglů.
     "To só grády, co ty s tema sulckama děláš?" sípal Žany a lochnó ve futrách lapal frešné luft.
     "Do rána zagrebujem do sna, ten štingec se nedá, to je votřesný." hlásil Lochec a chtěl vypadnót do terénu. Nakonec pedy šly pali - dolů pod bódu. Po této šílené story sme hodili těžkó luftovačku a chystali se šlofčit. Nebyla to taková prča, zvyknót si na to, že můžem v ókeju glgat luft, ale lampa červa a ňáké škopek helfl v takovým stylu, že sme nakonec těžce zalomili a durchčili dokud zoncna nepřeklapala névyšší bergl.
     Morgen sme pod slaměncem zgómli vytuhló myš. Asi ju ten šílené štingec přitáhl. Gómala, že to tam asi dekuje tvargl. No ale fetna byla asi silněší než stačila lapnót, a praskla s ňó vo zem. Myšu sme nacpali pod drn, naglgali se luftu a děkovali kilošovi, že sme nazagrebovali.
     Takže bacha sokoli, esi poklapete na čundr, tak žádný číny, jinak byste to taky nemuseli rozdéchat.